První pohled klame.

1. dubna 2017 v 16:22 | Gabriella |  Ze života blogerky
Upřímně poslední dobou jsem dost mimo. Nevím co psát krom deníkových článků. Což se mi zase nechce psát pořád.
Dne 31/3/2017 se v knihovně pořádalo přespání s tématem HP a já slíbila jedné knihovnici , že s kamarádkou přijdeme. Kamarádka nakonec byla nemocná a tak jsem tam šla sama. Já se svojí sociální fobií, i když třebaže částečnou. Ze začátku to byl stres, ale po rozdělení kolejí se to zlepšilo. Začala jsem se bavit s naší prefektkou Mrzimoru -Aničkou. Zjistila jsem, že je to strašně příjemný člověk a rozumím si s ní. První přišla hra venku. Hledání lístečků s hádankou na určité místo ve městě a u toho se průběžně na určitá témata fotit. Ze všechno fotek celkem jsem vybrala jen tyto dvě.
Za dvě hodiny jsme se vrátili na večeři a já se usmyslela, že půjdu s Týnou, kterou znám z předešlé akce v knihovně, pro vlastní pizzu. (Nemusím podotýkat, že ze soutěžícíh jsem byla nejstarší...) Ale co se nestane.

Šikovná Gábi jde po schodech a blbě šlápne na stranu nohy a asi si zvrtne kotník. Hraje hrdinku , že je úplně nejvíc v pohodě. Ono to ze začátku v pohodě bylo. Ale když jsme se vrátily tak nás po jídle čekali vyučovací hodiny. Což znamenalo chodit po schodech nahoru, dolů,nahoru,do sklepa a pak zase úplně nahoru. Čímž jsem to nejvíc dodělala. I Snape si všiml, že asi nejsem úplně v pořádku... V 23h kdy se pouštěl film já seděla namáčklá na zeď a u kotníku si přidržovala mokrou utěrku. Kterou mi Snape následně vyměnil za pytlík s ledem a co tak usoudil bych měla další den na pohotovost.
Téměř jsem nespala. Do 4 do rána jsem si povídala s Aničkou a pak usoudila, že na tom místě se spát nedá tak jsem se přestěhovala na pohovku u recepce v knihovně. Zabrala jsem okolo 6:30? A spala max. hodinku.
Dnešní ráno jsem byla vyřízená. Noha byla horší a já nevyspalá s kruhama pod očima. Na konci akce jsme dostali každý balíček a knihu dle našeho výběru. A pak hurá na pohotovost s rodiči.
Rentgen a pak další prohlídka.
Mám zvrtlé hlezno, pohmožděný kotník a něco s vazy. Takže stahovací obvaz, chladit, odlehčovat nohu a berle. Vždy jsem si nalhávala, že chůze s pomocí berel je jednoduchá...Ne není. Mě by předběhla i kde jaká stařenka s berlemi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice | Web | 1. dubna 2017 v 17:49 | Reagovat

O těch berlích bych mohla vyprávět, mám je už dva roky a naivně jsem si myslela, že to bude do tří měsíců OK, jenže to je jiný problém u tebe to bude brzy v pořádku.

2 Hanyuu | Web | 1. dubna 2017 v 22:09 | Reagovat

Taky jsem si vždycky myslela, že chodit o berlích přece není nic tak hrozného. Omyl. Je.
Sama jsem to taky poznala, když jsem si na sestřině maturáku vyvrtla nohu. Dlouho jsem s tím chodila, dokonce jsem se nechala i donutit tancovat. Jakýže cože, vždyť to přece vůbec nebolí. Bolelo to jako čert. Oproti tomu, jak ta noha řvala bolestí po zutí bot, to ale vlastně nebolelo vůbec.
Mohla jsem jet na pohotovost hned, co jsme dojeli domů, ale ne. To se zaspí.

Nezaspalo, ráno jsem tam stejně skončila.

No, v té době jsem ještě chodila do školy. Vydala jsem se s berlemi na přednášku. Pak mi došlo, že to fakt nedám a radši jsem se na to na celý týden vybodla. :D

3 Andey | Web | 12. dubna 2017 v 19:33 | Reagovat

Tak jsi si to užila i za cenu té zničené nohy. Doufám, že se ti dá brzy do pořádku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama