Po roce terapii, mi psychiatr řekl "Možná život není pro každého"

3. února 2017 v 21:25 | Gabriella |  13. komnata
Touha utéct , pryč a hlavně daleko.
Touha být sama.
Touha po tom ať mi dají všichni pokoj
a zároveň touha po obejmutí.
 

Monster don't sleep under your bed. They sleep inside your head.

26. ledna 2017 v 21:45 | Gabriella |  Ze života blogerky
Událo se toho hodně, ale... Nebudu se vymlouvat. Nebyla hlavně nálada. Času jsem měla dost na článek, ale chyběla chuť. Bavila jsem se naposledy o stínech, jak se to zase vrací. O tom jak jsem napsala email své třídní. A začnu u toho.
Překvapilo mě to. Odepsala mi, že pokud si s ní budu chtít o čemkoli popovídat - její dveře kabinetu jsou mi otevřeny kdykoliv a mé mamce to neřekne. Je moje třídní a tak to zůstane mezi námi. A hned druhý den o třetí hodině přišla za námi do třídy, že si vybere žákovské a zeptala se mě zda nechci přijít. A já celá vyklepaná nemohla vydat hlásku, ale nakonec jsem šla. Řekla jsem jí o "paranoie" , mého strachu z lidí (psala jsem o tom?) Pochopila, vyslechla mě. Podpořila?
Ale pořád jsem cítila, že částečně nechápe. Párkrát i potom jsem jí psala email s tím jak hrozně se mám, jak se to zhoršuje. Vždy mě utěšovala, ale ani přeci po ní nemůžu chtít aby to chápala. To nepochopí nikdo, kdo to nezažije...

Afraid to talk to people.

13. ledna 2017 v 23:58 | Gabriella |  Ze života blogerky
Psal se den 4/1 a já celá nervózní mířila na talentové zkoušky. Tedy psychologický test a pohovor. Bylo tam mnoho lidí. Tolik zase ne, ale pro mě jich tam bylo až až. Vešla jsem do učebny a posadila se do třetí lavice k uličce vedle holčiny, kterou jsem párkrát viděla na přípravkách, ale nikdy jsme spolu neprohodily žádné slovo. Ředitel nám popřál mnoho štěstí a odešel.
Následně nám byly vysvětleny podrobnosti k testu od vcelku příjemné učitelky a rozdány písemky. Byli hlavně o rychlosti a logice. Nebyly vyloženě těžké ,ale ani nikterak lehké. Dala nám na jednu stranu tak ...10 minut?

Kam dál

Reklama