Afraid to talk to people.

Pátek v 23:58 | Gabriella |  Ze života blogerky
Psal se den 4/1 a já celá nervózní mířila na talentové zkoušky. Tedy psychologický test a pohovor. Bylo tam mnoho lidí. Tolik zase ne, ale pro mě jich tam bylo až až. Vešla jsem do učebny a posadila se do třetí lavice k uličce vedle holčiny, kterou jsem párkrát viděla na přípravkách, ale nikdy jsme spolu neprohodily žádné slovo. Ředitel nám popřál mnoho štěstí a odešel.
Následně nám byly vysvětleny podrobnosti k testu od vcelku příjemné učitelky a rozdány písemky. Byli hlavně o rychlosti a logice. Nebyly vyloženě těžké ,ale ani nikterak lehké. Dala nám na jednu stranu tak ...10 minut?
 

Vánoce s vůní cukroví a s psychicky nevyrovnanou babičkou.

25. prosince 2016 v 20:04 | Gabriella |  Ze života blogerky
Už jsem se někdy zmiňovala jak moc "miluju" vánoce? Ty svátky mi nevadí, ani Štědrý den. Vadí mi to každoroční přetvařování. Jelikož žiji s mamkou sama tak s náma vánoce tráví i babička. A upřímně nikdy to s ní ideální nebylo. Ani bych to nenazvala Vánoci, spíše takovou tou parodií. To víte ono je hrozně zábavné sedět doma a mít tam jen takové to trapné ticho, které se já s mamkou snažíme párkrát zachránit nějakým tématem. Upřímně na letošní Vánoce jsem se netěšila. A zjevně jsem věděla i proč. Babička přijela někdy okolo 15hodiny. A večeřely jsme okolo 18hodiny. Babička s mamkou měli kapra se salátem a já jsem si dala odlehčený salát. Vše probíhalo v rámci možností dobře. Ale zvrtlo se to po rozbalení dárků. Řekly jsme babičce ,že by jsme rádi šly na půlnoční mši (nakonec jsme tam ale nešly, protože mi nebylo nejlépe). Ona to zprvu vzala ok. Ale pak se tak neskutečně naštvala. Začala nám vyčítat všechno možné na co si jenom vzpomněla. Začala brečet a říkat jak se zabije. Skočí pod tank, že ji tu nikdo nechce. Že nechce žít. A podobné věci. Prý jsem tak strašně zlá holka. Chovám se hrozně a jsem k ní cizí. Upřímně nevím no. Většina lidí co mě zná mi tedy nikdy neřeklo, že bych byla nějak zlá nebo podobně. A to, že jsem k ní cizí? Po tom jak se ke mě ona chová? Vždyť i já jsem člověk a mám nějaká práva? Navíc ona mi stále jen říká co je na mě špatně a to mě taky dvakrát nepovzbuzuje. Nebo jí za to mám snad poděkovat? Skončilo to tak, že se rozhodla že odjede domů. Při nazouvání bot se tak neskutečně psychicky zhroutila a odešla. Nevím. Ale kolikrát si říkám, že by potřebovala odbornou pomoc. Psychiatra, psychologa. Kohokoliv aby jí pomohl. Protože tohle opravdu není normální. Ale je to tím, že je sama. Už přes dvacet let. Dříve prý takový nebývala...

Nevěř ostnatému drátu, byť se stokrát tvářil jak stonek růže.

27. listopadu 2016 v 21:03 | Gabriella |  Ze života blogerky
Blíží se prosinec. A já jsem bohužel v devátém ročníku. Bohudík? Musím se začít jistě rozhodovat kam dál. Čemu se chci v životě věnovat a kam začít směřovat. Ano navštívila jsem dny otevřených dveří, ale i tak jsem stále zmatená. NEVÍM. JÁ OPRAVDU NEVÍM CO Z MOŽNÝCH VARIANT VYBRAT. Když si vyberu špatně tak co? Co se stane? Jedna varianta je střední škola podnikatelská, obor grafik pro média kam chodím již rok na přípravky. Výhoda-Je to ve městě kam chodím i na základku, takže je to dost blízko. Nevýhoda- něco mi prostě na té škole nesedí. Další možnost je střední škola s oborem sociální činnost. Jenže ta škola mi nebyla vůbec příjemná, ti učitelé jsou nesympatičtí a navíc je tu jedna důležitá otázka. Jsi si jistá, že by jsi tuto práci zvládla? Nedělá mi problém vyslechnout lidi kolem, pomoci, utěšit. Mám ráda děti, ale nejsem si jistá, že bych tu práci zvládla po psychické stránce. Sama si vše beru a z spousty věcí se hned sesypu, takže tahle varianta trošičku padá. Ta poslední varianta je učňák. Ovšem můj mozek má v hlavě vsugerováno, že když půjdu na učňák skončím špatně a ničeho nedosáhnu. Obor cukrářka, jelikož opravdu ráda peču, s konzumací je to horší. Když už jsem schopná se málem rozbrečet u nákupu jídla.. ALE. Na druhou stranu mě teta neskutečně vyděsila s tím, že mi řekla jednu větu. "Víš, že cukrářsky jsou většinou dost silné?" Ona sama je dříve učila. Takže asi ví o čem mluví. Ale já absolutně netuším. Vůbec. Opravdu mě to děsí. Musím stále myslet na budoucnost.

Kam dál

Reklama